Znak Koců z Dobrše Historie obce Újezd sv. Kříže
Znak Lamingenů z Albernreutu

První zprávy

o oblasti v níž leží ves Újezd sv. Kříže, který se nachází 3 km jihovýchodně od městečka Bělá nad Radbuzou a 2,5 km severozápadně od Hostouně, pochází už z druhé poloviny třetího tisíciletí před Kristem, kdy na Černém vrchu pobývali lidé. Svědčí o tom zlomky nádob i zbytky zbraní, nástrojů atp.

První písemná zmínka

o existenci Újezda sv. Kříže pochází ze zápisu horšovského arcihájenství z roku 1 352. Další osudy této vsi se v písemných pramenech připomínají v r. 1 357 a až do 16. století jsou spojeny s dějinami královského hradu Přimdy (první písemná zmínka o tomto hradu pochází z roku 1 121 a to v  Kosmově kronice).

První majitelé

Původně se ves nazývala Újezd v Chodech, byl v ní farní kostel sv. Kříže a její obyvatelé patřili k přimdským Chodům - podléhali přimdskému purkrabímu. Držitelé vsi Újezda byli povinni vykonávat manskou službu ke hradu s jedním koněm. Některý z držitelů zde postavil ve druhé polovině 14. století nebo v průběhu 15. století menší tvrz, která stála v místech dnešního zámku na pravém břehu potoka. R. 1 379 náležela ves spolu s Kaceřovem, Komberkem a Radnou Ctiborovi ze Švamberka. Před r. 1 382 patřila ves Budivojovi Slívovi z Újezdce, kterého v tomto roce vystřídal Oldřich z Újezda, řečený Kuchmistr. V letech 1 408 - 1 412 drželi ves jeho synové Jan a Drzéř a na počátku 30. let 15. století Habart z Příšova (  1433).

Lamingenové z Albernreutu

Kolem r. 1 480 koupili zdejší manský statek Lamingenové z Albernreutu, pocházející z Bavorska. Vlastní zprávy o Újezdě na počátku jejich vlády jsou však velmi skoupé. Koncem 16. století držel zdejší tvrz Volf Jáchym Lamingen se svými synovci Volfem Kryštofem a Volfem Karlem; ti vykoupili v r. 1 596 Újezd od manských povinností a přikoupili k němu lesy a tři vsi od rozprodávaného přimdského panství. Když v r. 1 602 Volf Jáchym zemřel, přešel celý Újezd Svatého Kříže, k němuž vedle tvrze a dvora náležely čtyři vesnice s 50 osedlými, na jednoho z jeho pěti synů Volfa Bedřicha.

Protože se Volf Jáchym aktivně účastnil českého stavovského povstání z letech 1 618 - 1 620  (v  r.  1618 byl mimo jiné velitelem zemské hotovosti v Plzeňském kraji), byl mu po Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován a královské komora jej v r. 1 630 prodala jeho bratru Volfovi Vilémovi. Ten jediný z rodu zůstal věrný Ferdinandu II., zastával úřady říšského dvorského rady, zemského soudce i hejtmana německých lén a za to byl také v r. 1 623 povýšen do stavu říšských svobodných pánů. Po smrti Volfa Viléma   v r. 1635 spravoval statek poručník jeho tří nezletilých synů, kteří si pak v r. 1 660 otcovy statky rozdělili; Újezd připadl Volfu Maxmiliánovi. V době vyhotovení berní ruly (r. 1 654) patřilo dočasně k Újezdu Svatého Kříže dalších 19 vesnic, které tvořily základ pozdějšího trhanovského panství; trvale k němu byla připojena i sousední Bělá nad Radbuzou.  

Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic

Do r. 1 678 tvořilo tedy zdejší panství celkem 32 vsí, roztříštěných do čtyř územních obvodů kolem Újezda Svatého Kříže, Trhanova, Mrákova a Pocinovic na Domažlicku. V tomto roce však Volf Maxmilián Lamingen prodal Újezd Svatého Kříže spolu s Bělou nad Radbuzou Kašparovi Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic, známému obhájci Vídně proti Turkům v r. 1 683, a sám si ponechal Trhanov (tehdy Chodovy Zámky), kde začal v r. 1 671 budovat zámek.

Je pravděpodobné, že tvrz v Újezdě Svatého Kříže byla přestavěna v jednopatrový raně barokní zámek ještě za Volfa Maxmiliána. Dokončen byl snad už r. 1 678, měl čtvercový půdorys, čtyři štíty a střešní věžičku. Vstupní portál byl obdélníkový s rovnou nadpražní římsou a raně barokním pilastrem s dívčí bustou. Kašparu Kaplířovi mohl sloužit jen krátce, protože ten zemřel jako bezdětný již r. 1 686.

Cukrové z Tamfeldu

Po smrti Kašpara Kaplíře připadl statek jeho třetí manželce Anně Terezii Cukruvé z Tamfeldu (1 712). Cukrové z Tamfeldu zde hospodařili až do r. 1 796, kdy panství zdědili Kocové z Dobrše.

Kocové z Dobrše

Kocové z Dobrše zůstali na statku až do r. 1 945. Již za vlády Cukrů z Tamfeldu vznikaly na panství sklářské hutě a nové vsi, takže na konci feudalismu se jejich počet blížil ke dvaceti. Tamfeldové měli na zámku pěknou knihovnu o 1 500 svazcích a kolem zámku vybudovali menší park. Z nástupnické rodiny Koců z Dobrše byl významný uměnímilovný Kristián, který v letech 1 859 - 1 863 čtyřikrát hostil na zdejším zámku malíře Josefa Mánesa a jeho sourozence i jiné české umělce.

Dominanty obce

Nejvýraznější dominantou obce je gotický kostel Nalezení sv. Kříže, po němž dostala obec do názvu upřesňující přívlastek, raně barokní fara a budova školy. Fara pochází ze 17. století a je vzácně zachována v původním stylu. Byla postavena v období raného baroka a je jednopatrová. Zachovány jsou i původní tvary oken. Kostel Nalezení sv. kříže je stavba, jejíž gotický portál, presbytář i sakristie prozrazují svým vzhledem, že patrně vznikla koncem 14. století. Loď pak nese znaky barokní přestavby, k níž zřejmě došlo po třicetileté válce, ve druhé polovině 17. století. Další výraznější úpravy (sousední barokní cibulovitě zakončené věže zničené požárem a pod.) byly provedeny v 19. století. Z interieru jsou nejvýznamnější zbytky nástěnných fresek v presbytáři s výjevem Zvěstování Panny Marie pocházející rovněž z konce 14. století.

V roce 1 924 byl do vsi zaveden elektrický proud a v roce 2 001 byl rozveden po obci místní vodovod. Před 2. světovou válkou bylo v obci pět hostinců, dva obchody, mlýn, dva kováři a další řemeslníci. Byly zde i dvě kapely. Obec měla 124 popisných čísel, ve kterých žilo 631 obyvatel. V roce 1 978 byl zbourán raně barokní zámeček, po kterém zůstal rybník a zdevastovaný park.

Rodokmen Lamingenů z Albernreutu


Použité materiály: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl [IV] Západní Čechy r.v. 1985